Keszthely-triathlon-cz

Jak hodnotí Dávid Hankó a Marci Flander Keszthely

pondělí 01. červen 2015 10:20 - I love Balaton
Jak hodnotí Dávid Hankó a Marci Flander Keszthely

Výpověď vítěze a druhého umístěného o závodu Keszthely Triathlon, jak se cítili na trati a také o tom, jaký byl ten závod „zevnitř”.

Dávid Hankó a Marci Flander komentovali závod Keszthely Triathlon. Článek jsme zveřejnili na našem Facebook profilu.

Dávid Hankó:

Zahájení sezóny v Keszthely!

Kde mám začít? Vstávání v nedělí ráno šest, rychle jsem něco snědl a to není nic pro mě. Výhled z okna mi na náladě taky moc nepřidal – díval jsem se ven a viděl zataženou oblohu, chladné počasí a déšť. Ale existuje rčení, že ranní ptáče dál doskáče. Tak jsem se rychle sbalil, opustil ubytování a vyrazil na závod. Přijel jsem něco po sedmé hodině, „rychle” jsem dal dohromady věci, které jsem si myslel, že budu na závodě potřebovat (nachystal jsem kolo a oblečení na běh). Už když jsem vešel do depa, tak jsem vnímal zvýšenou pozornost – zaslechl jsem, jak říkali: tam jde jednička (až tehdy jsem si uvědomil, jakou moc má startovní číslo).  Následovala běžná rozcvička a už jsem měl pocit, že jsem na závod připravený a nálada se mi také trochu zlepšila.

Už jsme se řadili na startovací čáře, když jsem zaslechl naprosto nesmyslný zvuk klaksonu a to byl start. Bohužel jsem nepředvedl svoji nejlepší startovní reakci, ale úspěšně jsem se dostal do „masomlýnku“. Po velmi dobrém /rychlém skoku a po poměrně agresivním tělesném kontaktu se mi podařilodostat se k první bóji na 3–4. místě. Měl jsem dojem, že to bude pro mě dobré místo, lehce „proklouzávat“ za skupinkou vedenou Levim Szatmárim. Jsem vylezl na molo, pak zase zpět do vody a hurá k další bóji. V tu chvíli už jsem byl na druhém místě. Pak mě napadlo, že by nebylo špatné vylézt z vody jako první a taky se mi to podařilo, ale jak jsem utíkal do depa, ztratil jsem plavecké brýle a když jsem se pro ně vracel, tak mě předběhl Levi Szatmári a Csabi Kuttor. Tím pádem jsem v depu začal až jako třetí. Klidné chvíle v depu a pak běh na cyklistickou dráhu, abych začal 91 km dlouhou jízdu na kole.

Na prvních pěti kilometrech se se mnou Csabi rozloučil a asi i popřál „šťastnou cestu“.  Potom jsem začal šlapat vlastním tempem, ale viděl jsem, že úsměv Mártona Flandera a Gergö Molnára není úplně upřímný za ten nástup a rozhodl jsem se, že se tolik snažit na této těžké, vlnité a větrné trase nebudu, jako loni. Co se týče kola zvlášť jsem to nehrotil, tak jednou, dvakrát jsem se jim pokusil utéct, ale viděl jsem, že kluci mají dobrou formu, tak jsem raději své síly soustředil  na běh. U obrátky dav skandoval moje jméno a to se v mé kariéře ještě nestalo (nakonec vyšlo najevo, že můj trenér a dobrý kamarád Bence Balogh požádal fanoušky, že kdybych se objevil na obrátce jako první, tak mají skandovat „Dávide, do toho“. Díky, Bence!) a asi nemusím do podrobnosti rozebírat, že mě to po té 45 km dlouhé „nudné“ cestě přišlo velice vhod.  Další kolo jsme strávili zase ve třech.

Pak nastal čas na běh. Během několika prvních kilometrů jsem přemýšlel, kolik toho asi zůstalo v Marci Flanderovi a Gergö Molnárovi. Ale když jsem odcházel ven, viděl, že Geri trochu zaostal za námi a už jsem tušil, že se o konečném vítězství bude rozhodovat mezi Marcim a mnou. Na běh jsem nastoupil sebevědomě a s trochu pošramocenou páteří, ale to bylo zanedbatelné, když jsem slyšel, jak fanoušci mezi místy s občerstvením spolu se speakerem mě a kolegy povzbuzovali. První kolo jsem běžel s Marci a další tři už jsem absolvoval jako „osamocený vlk“.

Celkem vzato, v nedělí jsem se zúčastnil velmi kvalitního závodu. Byl to můj první středně dlouhý závod, který jsem si užil od začátku až do konce. Moc se mi líbili třímetrové obrázky o mých soupeřích a o mně, za co bych touto cestou chtěl poděkovat. Děkuji také organizátorům a divákům za nadšené fandění, podle mě to byla obrovská motivace a pomoc pro všechny závodníky.

Děkuji za podporu: klubu TVK Mali triatlon a trenérům (Tiborovi Lehmannovi, Tamásovi Baráthovi, Bencemu Baloghovi a Ágnes Fodor), dále depu Maratonman a společnosti Highfive Magyarország.

Na další závod pojedu do Balatonfüredu, na Celostátní středně dlouhý závod Balatonman, kde zabojuji o titul Mistra Maďarska, ale letos už jako obhájce titulu. 

 

Marci Flander:

Keszthely Triathlon:

Loňský rok se mi moc nevydařil a moc jsem si přál, abych tu špatnou reputaci dokázal na tomto závodě napravit. Peníze jsou silná motivace, hlavně teď, když jako profík jsem odkázán na každý „vítězný halíř“ (bohužel). Na druhé straně jsem byl také zvědavý, co dokážu na té trati vyšlapat, když mi nezabere přední brzda. Věděl jsem, že pro Maďarsko neobvykle vysoká finanční odměna za vítězství rozhýbe každého triatlonistu doma i v okolí. Vůbec jsem se nemýlil - z loňských TOP6 mužů u startu chyběl jen Józsi Major. Kvůli brzkému startu (v nedělí ráno v devět) jsme odjeli na místo už v sobotu odpoledne a s velkou radostí jsme zjistili, že organizátoři ještě zvýšili úroveň závodu oproti loňskému roku a opravdu na ničem nešetřili, aby pro 250 individuálních závodníků zajistili superdobrý triatlon. Tomi Baráth (alias 'Nemilosrdný'), mentor klubu TVK, se právě vracel z Vídně, kde se konal Evropský pohár a také se vyjádřil velice pochvalně o tom, co viděl. Oproti loňskému roku zcela obnovené depo pod stromami v parku s dlouhým modrým kobercem už vypadal téměř jako na světovém poháru. Pro mě osobně bylo pozitivní i to, že organizátoři loňské tříkolové plavání zredukovali na jedno kolo. Tím jsme byli ušetřeni dvakrát zažít nezapomenutelné a „okouzlující“ klopýtání v mělké vodě.

V den závodu nás vítalo zamračené nebe a trochu poprchávalo, což brzo ráno v šest hodin dokáže člověku vzít veškerou chuť vykonat ten den cokoliv z naplánovaného programu. Naštěstí předpověď naznačovala, že se počasí rychle zlepší a odpoledne už bude svítit slunce. Než jsme dojeli do Keszthely opravdu už skoro nepršelo, ale stejně jsme se tím nemohli moc zabývat, protože jsme přijeli na poslední chvíli a museli jsme rychle do depa a nachystat se. Díky svému slavnému jménu jsem dostal startovací číslo 002, což jsem vtipně glosoval, proč ne rovnou 007. Takže jsem tím pádem mohl svoje kolo umístit mezi kola loňského vítěze, Dávida Hankóa a trojnásobného olympijského vítěze, Csaby Kuttora. Ale moc času jsem na úžas s otevřenou pusou neměl. Po rychlém natáhnutí neoprenu a přihlášení už jsme rázovali do příjemných, 18 stupňů teplých vln Balatonu. Měl jsem jen tolik času, abych se namočil, udělal pár temp a už mě porotci volali ven z vody. Na břehu jsem pak našel své potencionální  vodní „háky“ a stoupl jsem si vedle nich. Mladého titána, Leviho Szatmáriho jsem podezříval nejvíc, že svůj plavecký talent využije a zahajovací disciplínu ukončí na prvním místě, ale byla tam i skupina Geriho Molnára, Dávida Hankóa, Ruzsy, Csabiho Kuttora a já jsem chtěl za každou cenu přidat se právě k nim. A ve chvíli, když jsme filozofovali o tom, jestli ten start bude za tři minuty a jak asi bude vypadat, jsme uslyšeli slabý zvuk jakési lodní sirény. Nevědě, jestli to je startovací povel nebo ohlášení jiné, s lodní dopravou spojené události, jsme se otáčeli jako korouhev a koukali na ostatní, co dělají. Jelikož už několik lidí mazalo k Balatonu, tak jsem se také rozhodl, že budu následovat taktiku svého nejnovějšího mentora, Tonyho Starka, a s lehkou elegancí se vrhnu do vln. Následovalo pro mě tolik nemilované poskakování a klopýtání v dětském brouzdališti, než jsem se v 50 cm hluboké vodě rozhodl, že raději přejdu k plavání. Snažil jsem se jedním okem vysledovat, kde se nacházejí ostatní členové mé vysněné skupiny „vodních háků“. Druhé oko jsem držel zavřené, protože pulz jsem měl kolem 200, velice pomalu se to zklidňovalo a hrozilo, že kdybych oči úplně otevřel, tak mi vyskočí z důlku. Za krátkou dobu se ale obraz kapánek vyčistil a zpozoroval jsem – teď už s plným počtem očí – že mám kolem sebe přesně ty lidi, které jsem si přál. Jak jsem tušil, na prvním místě to táhl Levi Szatmári a za ním hezky v řadě následovali výše jmenovaní kluci a mezi nimi i tatínek Panny Kuttor. Dost dlouho jsem plaval vedle Ruzsy a Dávida Hankóa, ale nějak těsně před vylézáním na poloostrov jsem se ocitl ve vodním háku Leviho Szatmáriho a byl jsem druhý. Jen několik metrů na souši je ovšem pro mě zážitek srovnatelný s kopancem do hlavy, který způsobuje panák čerstvě vypálené slivovice Feriho Humbáka. Podle několikrát prožité zkušenosti můžu prohlásit, že neexistuje jistější způsob drastického zrychlení pulzu než člověka v neoprenu a po relativně hbitém plavání donutit vystoupit na souš. Nevím, jestli se člověk rodí se schopností toto snášet nebo to lze natrénovat, ale já jsem se na to dodnes nezvykl. Stejně jako loni jsem ztratil 2 místa, ale přesto jsem byl tam, kde jsem být chtěl. Mezi nejlepšími.

Pět nás dorazilo do depa současně a více méně jsme ho opustili taky společně. Po loňských zkušenostech jsem očekával, že kolega Hankó se okamžitě zapře do pedálů a začne velice bolestivá, 90 km dlouhá jízda. Stalo se to, jenže my ostatní jsme ten začátek tolik neukvapili. Bohužel, já jsem byl první, koho začalo nudit, že Dávid se od nás pomalu vzdaluje a dal jsem se do jeho pronásledování v naději, že minimalizuji vzdálenost a třeba ho i doženu. Těch následujících 10 km, na kterých jsem Dávida dohonil, se mi vůbec nelíbily. Přesto jsem to považoval za menší zázrak a nahoře se můj údiv ještě prohloubil, když jsem zjistil, že Dávid nepokračuje v tempu z loňského roku. Naštěstí kromě Geriho Molnára ostatní kluci poděkovali, ale nešli se mnou a raději si utvořili vzadu 7-8 členný vláček, před kterým jsme pak všichni tři prchali až do konce cyklistické disciplíny. Až při běhu se vysvětlilo, proč byl náš kamarád z Tiszaújváros tak klidný na kole.  Tento světový čas by určitě nikdo kromě něho nedal, i kdyby nás naši pronásledovatelé dohonili. Ale nepředbíhejme tolik události. Během jízdy na kole jsem se cítil – i když ne až do konce – pohodově. Naštěstí další dva gentlemani měli jen párkrát nutkání kouknout na svět z rychlosti přesahující 50 km/hod. Tudíž jsme po 90 kilometrech dojeli do Keszthely ve velkém souznění.

Neměl jsem nejmenší tušení, jak se moje nohy rozhýbou po takové jízdě na kole. Jen jsem doufal, že třetí disciplinu neukončím takovou pomalou agónií, jak na závodě v Rakousku. Po relativně  (jakože ve srovnání s mými dřívějšími výkony) rychlém depování jsme vyběhli spasit svět všichni tři současně. Dávid okamžitě převzal iniciativu, tudíž bylo jednoznačné, že se pokusí obhájit titul. V té chvíli jsem s ním ještě udržel tempo, přičemž zkušenější Gergö nasadil vlastní rychlost a čekal, jak ten zběsilý běh skončí. Ve skutečnosti 4 km jsem dokázal běžet vedle Dávida a do té doby mi to nedělalo problémy. Naplňovalo mě neskutečnou silou, že v ulici s převýšením a na pěší zóně byly davy lidí a povzbuzovali nás. Doteď něco takového jsem zažil jen na největších ironman soutěžích (Frankfurt a Hawai). Dávida to hodně nakoplo, což jsem samozřejmě odnesl já, protože  automaticky přešaltroval na ještě větší rychlost. Pak v prvním kole, při vybočení z parku změnil tempo ještě jednou a tam jsem ucítil, že někdo mi nepozorovaně připevnil na záda kotvu jedné z balatonských lodí. Druhé kolo běhu bylo čistočisté utrpení, raději bych o tom dál nemluvil, protože i ta vzpomínka bolí. Potom jsem na zpáteční cestě v parku vypil půl sklenice koly (netuším, proč jsem to v  prvním kole vynechal) a díky tomu nebo díky boží milosti (protože se za mě modlila sestra Susan a jeden celý sirotčinec) jsem se začal cítit komfortněji a předvedl jsem takové pohybové kreace, které již více připomínaly běh. Uklidňovalo mě i to, že na ostatních jsem viděl též stopy, které zanechávala ulice s převýšením a sice pomalu, ale zůstávali za mnou. Na konci třetího kola byly dvě věci naprosto jisté. Vítězem triatlonu bude Dávid Hankó. Druhá jistota: pokud mě nespolkne kyprá půda zámeckého parku, budu druhý. A stalo se. Dávid s výborným časem nejen obhájil svůj loňský titul, ale vylepšil i traťový rekord. Touto cestou mu ještě jednou blahopřeji. Zatímco já jsem poctivě obstál a skončil na druhém místě. Stupeň vítězů po velkém boji do kompletnosti doplnil Geri Molnár.

V cíli samozřejmě rychle zapomeneme na útrapy předchozích čtyř hodin a konec konců tento příběh je také o tom. Já se ale ještě musím zvykat na to, že při opírání se o zábradlí na mě zírá – díky organizátorům - moje podobizna ve velikosti školní tabule. A když už je řeč o organizátorech. Robi Kristóf a jeho tým dokázali v Keszthely něco, co podle mého mínění nemá v Maďarsku obdoby. Jak z hlediska závodníků tak i fanoušků vystřihli téměř bezchybný závod. Změny provedené na trati také posunuli prožitek ze závodění pozitivním směrem. Keszthelyskou trať považuji za spravedlivou. Myslím tím to, že profíci musí tvrdě zabojovat za své výsledky a na druhé straně bych tento závod s klidným svědomím doporučil i nováčkům, kteří si pohrávají myšlenkou zkoušet středně dlouhé tratě. Patřím mezi šťastlivce, kteří mohli závodit na světových IM závodech. Proto si troufám říct, že tuto neděli organizátoři přinesli do Keszthely tamní kvalitu za zlomek tamního registračního poplatku. Já jim za to děkuji a zvlášť jsem vděčný za to, že prostředky, kterými disponují, vynaložili maximálně ku prospěchu nám, závodníkům.

Dále děkuji svému klubu, Mogyi SE, za neochvějnou podporu – bez nich bych se na závody vůbec nedostal. Plány tréninků Petimu Bajaimu, občerstvení Lacimu Bereckimu a společnosti Highfive Magyarország. Bylinkové extrakty společnosti Energy Magyarország, které mi pomáhají upevnit si zdraví. Józsefovi Inhoffovi, přezdívanému „běžící blázen“ z Pécse za super boty a společnosti ILF Faktory, že ve mně věřili a dostal jsem se i na plakáty. A všem děkuji za fandění kolem tratě, protože bez nich bych musel strávit na  trati o několik minut déle.

Můj další závod bude za dva týdny Balatonman, kde dostanu šanci na odvetu a pokusím se proti Dávidovi obhájit svůj loňský titul. Uvidíme se ve Füredu a do té doby vás moc zdravím.

575 Triathlon in Keszthely in 2018

středa 20. prosinec 2017 10:47 - Agoston Straub
575 Triathlon in Keszthely in 2018

575 Triathlon in Keszthely in 2018


Changes in the registration system

čtvrtek 27. říjen 2016 12:19 - I love Balaton
Changes in the registration system

Changes in the registration system


Cviky na dokonalé protahování

středa 27. leden 2016 13:55 - Kata Rajnay
Cviky na dokonalé protahování

Poradíme vám, jak na zatuhlé svaly a jak zlepšit sportovní výkony


Noční můra všech sportovců: svalová křeč. Tak tomu se lze bránit!

100% úspěšná metoda není, ale správné stravování a nápoje dokážou zázraky.


Co umí maso? A jak z něho dostat maximum?

úterý 22. prosinec 2015 12:15 - I love Balaton
Co umí maso? A jak z něho dostat maximum?

Konzumujte jen nepředpřipravená, správně upravená masa!


Možnost volby dresu v disciplíně střední délky

středa 16. prosinec 2015 13:28 - I love Balaton
Možnost volby dresu v disciplíně střední délky

Podívej se, jaké vzory dresů můžeš vybírat, pokud se účastníš střední délky!


Jak se registrovat a zapsat na soutěž Keszthely Triathlon?

čtvrtek 10. prosinec 2015 10:34 - I love Balaton
Jak se registrovat a zapsat na soutěž Keszthely Triathlon?

Letošné změny v registraci na soutěž Keszthely Triathlon a jejich vysvětlení.